VILÉM PŘIBYL

Vilém Přibyl patřil k výrazným osobnostem české operní scény. Jeho cesta k opernímu jevišti však nebyla přímá. Narodil se 10. dubna 1925 v Náchodě do skromných poměrů a původně směřoval k technickému povolání. Po zatčení otce gestapem se vzdal snu o lesnictví a vyučil se elektrotechnikem. Následně vystudoval strojírenskou průmyslovku a pracoval jako projektant v Hradci Králové, kde se také začal věnovat zpěvu.
Jeho talent se projevil v amatérských inscenacích oper, kde poprvé ztvárnil role jako Jeník v Prodané nevěstě nebo Orestes v Ifigenii v Tauridě. Profesionální dráhu zahájil relativně pozdě, až v 35 letech, kdy po hostováních nastoupil do opery v Ústí nad Labem. Zde si osvojil široký repertoár a jeho výkony zaujaly vedení brněnské opery natolik, že mu nabídlo angažmá. Stal se jejím stálým členem a souběžně studoval zpěv na JAMU.
Zlom v jeho kariéře nastal v roce 1964, kdy byl vybrán k alternaci role Dalibora s Beno Blachutem na festivalu v Edinburghu. Mezinárodní ohlas otevřel Přibylovi dveře k zahraničním angažmá, přesto zůstal věrný brněnskému divadlu. Pravidelně hostoval v londýnské Covent Garden, kde exceloval jako Florestan v Beethovenově Fideliovi, Erik v Bludném Holanďanu nebo Turiddu v Sedláku kavalírovi. Spolupracoval s předními dirigenty včetně Georga Soltiho a Lorina Maazela.
Jako interpret se soustředil především na český operní repertoár. Jeho ztvárnění Dalibora, Jeníka nebo Lacy v Její pastorkyni bylo považováno za výjimečné a často bylo uváděné jako vzor interpretace těchto rolí. Měl hluboký vztah k Janáčkově hudbě a podílel se na studiových nahrávkách jeho oper, včetně Osudu, Káti Kabanové a Z mrtvého domu. Mezi jeho největší koncertní úspěchy patřila provedení Mahlerovy Písně o zemi a Dvořákovy Stabat Mater na předních evropských i zámořských festivalech.
Navzdory mezinárodnímu renomé zůstal Přibyl pevně spjat s domácí operní scénou. Přes rozsáhlou zahraniční spolupráci neopustil brněnskou operu a věnoval se pedagogické činnosti. Na JAMU vyučoval zpěv a analyzoval interpretaci českých operních postav.
V roce 1984 jej postihla vážná mozková příhoda, která ukončila jeho pěveckou kariéru. Poslední vystoupení byl Jeník v Prodané nevěstě při hostování v Záhřebu. Po dlouhé rehabilitaci se zaměřil na psaní a systematizaci svých poznatků o operním umění. Vilém Přibyl zemřel 21. července 1990, jeho umělecký odkaz však žije v dochovaných nahrávkách a v pěvecké tradici, kterou pomáhal utvářet.
LACA
Leoš Janáček: Její pastorkyňa | 1972 | online archiv
Leoš Janáček: Její pastorkyňa | 1984 | online archiv
BORIS
Leoš Janáček: Káťa Kabanová | 1968 | online archiv
Leoš Janáček: Káťa Kabanová | 1977 | online archiv
MANOLIOS
Bohuslav Martinů: Řecké pašije | 1962 | online archiv
Bohuslav Martinů: Řecké pašije | 1979 | online archiv
JAREK
Bedřich Smetana: Čertova stěna | 1963 | online archiv
JENÍK
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta | 1967 | online archiv
JÍRA
Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách | 1984 | online archiv
JAN SLADKÝ-KOZINA
DOLMON
Jiří Antonín Benda: Walder | 1974 | online archiv
PIERRE BEZUCHOV
SEMJON KOTKO
Sergej Prokofjev: Semjon Kotko | 1977 | online archiv
ŠUJSKIJ
Modest Petrovič Musorgskij: Boris Godunov | 1975 | online archiv
SERGEJ
Dmitrij Šostakovič: Kateřina Izmajlova | 1964 | online archiv
HEŘMAN
LUKULLUS
Paul Dessau: Lukullovo odsouzení | 1974 | online archiv
MAX
Carl Maria von Weber: Čarostřelec | 1982 | online archiv
DON JOSÉ
Georges Bizet: Carmen | 1962 | online archiv
Georges Bizet: Carmen | 1970 | online archiv
RADAMES
Giuseppe Verdi: Aida | 1978 | online archiv
GABRIELE ADORNO
E-výstava VILÉM PŘIBYL.
Připravila Jitka Nováková. Obrazové materiály jsou majetkem NdB a jsou chráněny autorským zákonem. Autoři fotografií: Rafael Sedláček, Vladislav Vaňák (Simon Boccanegra).
E-výstava je přístupná od 3. 4. 2025 do 10. 8. 2025.